Ale jak tu krásu zachovat?

Houba se do jabloňového dřeva už hodně zakousla a kompletně ho překreslila. Po svém, divoce, ...nádherně.

Na soustruhu by takové dřevo nevydrželo. I pod tím nejostřejším dlátem by se rozpadalo a vytrhávalo. Ale především - nevydrželo by vlastní vahou odstředivou sílu soustruhu a vystřelilo by z uchycení.

Tenhle kousek potřebuje trpělivost, péči a trochu alchymie

Nejprve opatrně vysušit a pak mu vrátit ztracenou pevnost. V podtlakové komoře vysaješ vzduch ze všech jeho pórů a na jeho místo necháš pod tlakem vtéct stabilizační tekutinu. Tekutina je transparentní a na vzduchu při pokojové teplotě postupně změní skupenství z tekutého na pevné. Tuto metodu používají restaurátoři, když zachraňují staré dřevěné sochy. Já stejným způsobem zachráním tenhle malý jabloňový poklad.

Když je dřevo nasycené tekutinou, těžkne a získává zpět svou sílu. A to je známka povedené stabilizace. Teď zbývá už jen urychlit čas zrání v horkovzdušné troubě - na 2 hodiny na 60 stupňů.

Hotovo? Vůbec ne :) Teď jsem teprve na začátku. Konečně mohu bez obav upnout zachráněný kousek jabloně do soustruhu a vysoustružit zcela výjimečnou dózu na všechny tvé poklady :)