Blog

...atmosféra "Atmosféra baru" – 30 čtverečných metrů, které otevřením vchodových dveří okamžitě smáznou tvé představy o baru.

Rád se toulám po zapadlých obchůdcích, bazarech a všemožných vetešnictvích. Na cestách v cizině vždy zabloudím na místní tržiště nebo do malých antique obchůdků. Je to součást procesu a jedna z tichých a krásných etap kreativního tvoření. Dívám se po zapomenutých pokladech, hledám kousky ze skla, kamene a kovu.

Pro každého je léto jiné. Někdo uteče z vedra ještě do většího vedra. Jiný v lehátku horečně dohání deficit nepřečtených knih a každý den odškrtává ze seznamu, který se mu během roku nahromadil.

...ještě není úplný konec japonských příběhů. Vzpomněl jsem si na ekibeny – vlakové krabičky. Jsou nedílnou součástí Japonska stejně jako matcha a shinkansen. Byla by škoda je opominout.

Jsme zpátky a nastal čas rozloučit se s Japonskem – skrze pár rychlých postřehů. Bylo to intenzivní, tak intenzivní, že některé zážitky potřebují pár dní v domácím prostředí, než se rozhodnu, co si o nich vlastně myslím. Snažím se v sobě co nejdéle udržet ten japonský vibe a psaním odkládám chvíli, kdy mě zas pohltí starosti všedních dnů. Už cítím,...

Zapomeň na kafe. Jsi přece v Japonsku! Tady je kafe stejně na prd. Dej si matchu – kofeinový nakopávák běsnícího samuraje.

Když řekneš Japonsko, hned druhé slovo, které si s ním spojíš, je gejša. Svět japonských gejš je pro nás trvale záhadný a pokroucený mýty, od kterých se neumíme (a nebo spíš nechceme) odprostit.

K fenoménu frontujících Japonců bych se teď rád vrátil podrobněji a vypsal se i z několika nepochopitelných zážitků. Fronta na recepci, fronta na výtah (schody, které by odlehčily jsou zamčené), fronta na snídani, fronta na lístky, fronta u turniketů, fronta do vagonu, fronta z vagonu, fronta u výstupu, ... mám pokračovat?

Děsit Japonce si mohou dovolit jen oblíbené srnky a jelínci sika. Ale o nich bude jiný článek. Dostal jsem totiž otázku: "Jsou Japonci opravdu tak odlišní, jak se o nich píše?"

Procházíme Kuromon Ichiba – tradičním krytým trhem v centru Osaky, jen pár minut od známé čtvrti Dōtonbori. Místní mu říkají "kuchyně Osaky", protože tu nakupují čerstvé suroviny pro restaurace i domů. Ryby, chobotnice, sépie, krabi, ježovky, mořští šneci... polovinu té mořské havěti neumím ani pojmenovat.

Tokijské metro není jen rozsáhlý dopravní systém, ale nepředatelná zkušenost a unikátní zážitek nejen pro dobrodruhy. Vtáhne tě do "města pod městem" – světa plného pořádku, přepravní efektivity a během ranní špičky i do rukou ošija, profesionálních tlačičů, kteří dokážou nemožné. Když už si myslíš, že se do přeplněného vozu nikdo další nevejde,...

Když se řekne "policie", vzpomenu si na americké policajty v Utahu – statné ozbrojené chlapy v uniformě, neprůstřelné vestě a slunečních brýlích, vždy poblíž svého policejního auta. Nekompromisní, bez úsměvu, nereagující na mé pokusy o vtip nebo jakoukoli snahu se spřátelit.

Japonskému Shinkansenu se kvůli jeho tvaru a rychlosti říká "bullet train". Můžeme to volně přeložit jako střela nebo kulka. A to nejen kvůli rychlosti, ale i tvaru jeho zaobleného nosu (důležitého pro aerodynamiku), který kulku nápadně připomíná. Dangan Ressha" mu začali říkat Japonci už od samého začátku v roce 1964. Futuristický rychlovlak...

Veřejné toalety v Japonsku je legendární téma, které si zaslouží samostatný článek. Vlastně by se nechala sestavit i zajímavá turistická trasa po tokijských záchodech. V roce 2020 v Tokiu vznikl projekt "The Tokyo Toilet", kde slavní designeři navrhli veřejné toalety jako originální umělecká díla, která přizpůsobili místu, kde se nachází.

Po 16 hodinách v sedačce letadla a 4 hodinách v sedačce na letišti v Tchai-pej na Tchaj-wanu konečně přistáváme 60 kilometů východně od Tokia na mezinárodním letišti Narita.

Je večer před odletem. Máme sbaleno – každý rozumných 11 kilo plus příruční zavazadla s elektronikou, powerbankou, baterkami, kabely, redukcemi… prostě vším, bez čeho se v digitálním světě neobejdeš.

Černé kočky nosí Japoncům štěstí

Když se řekne punk, většina z nás si představí zelený číro na hlavě, koženou bundu a tříakordový nářez ze zaprášeného komba.

Má kreativní mysl přeskakuje mezi soustružnickými projekty a stále přichází s novými nápady. Jeden by řekl: "věnoval jsi tomu tolik času, prošlapal tolik slepých cestiček, investoval čas i peníze a když už jsi to konečně dotáhl k naprosté dokonalosti, jdeš jinam?"

Mám známého hajného tady na Kokořínsku. Sem tam zavolá a řekne třeba: "chceš americký ořech"?

Když si najdeš a doslovně přeložíš japonský výraz zakka (雑貨), dostaneš "různé věcí", ale, ve strojovém překladu ztracený, pravý smysl a vyjádření je "radost z každodenních věcí". Zakka znamená žít a radovat se z každodenních, estetických hodnotných a současně funkčních věcí, které tě obklopují a které sis pečlivě vybral, aby s tebou sdílely a...

Roubené stavby mají historii sahající daleko do středověku. Dřevo bylo vždy dostupný a skvělý izolační materiál - a lesy tu jsou, kam jen dohlédneš.

Houba se do jabloňového dřeva už hodně zakousla a kompletně ho překreslila. Po svém, divoce, ...nádherně.

Ačkoliv je to možná první myšlenka, co se ti prožene hlavou. My jsme však designéři a na kov se díváme jako na kreativní a estetický doplněk dřeva. Proto nechme tuto myšlenku opustit naši hlavu a chytněme až tu druhou - tu co začne kreativně rozvíjet možnosti takzvaných "metal inlays".

Necháš oběma materiálům prostor. Je to jako muž a žena. Každý chce své...

Tuhle větu říkal jeden starý truhlář na penzi. Děda vtipálek pokaždé za větou udělal dlouhou dramatickou pauzu, jednou rukou vytáhl pomačkanou krabičku cigaret z kapsy montérek, našpulenými rty vylovil startku bez filtru a druhou rukou hledal v protější kapse zapalovač. Během těch dlouhých vteřin si poťouchle vychutnával můj vyděšený výraz. A když...

Byla to jízda, bylo to intenzivní, bylo to nádherné. Ale vše jednou končí a to je vlastně dobře. Protože se uvolňí místo pro nové cesty, nové zážitky a nové články.

Vidíš jen úzkou štěrbinu ve skále a podle snadno přehlédnutelného vstupu nečekáš nic zvláštního. Rudý pískovec už znáš z Monument Valley a dalších míst. Tak proč se sem, do tohoto, na první pohled prázdného místa, trmácí v terénních autech, pouštním pískem zaprášení a dunami naklepaní lidé? Proč je Antelope Canyon jedním z nejfotografovanějších...

Člověk při pohledu na zkamenělé stromy v arizonském národním parku Petrified Forest zkamení úžasem. Obrovské špalky - obří krystaly třpytícího se dřeva na ploše přes 300 čtverečných kilometrů ale nezkameněly úžasem, nýbrž procesem zvaným petrifikace.

Zdá se to být naprosto jednoduché řešení a když to funguje i v Africe, není důvod se jakkoliv znepokojovat. Řeč je o SIMkách.