Druhý život v dřevěném objetí

Rád se toulám po zapadlých obchůdcích, bazarech a všemožných vetešnictvích. Na cestách v cizině vždy zabloudím na místní tržiště nebo do malých antique obchůdků. Je to součást procesu a jedna z tichých a krásných etap kreativního tvoření. Dívám se po zapomenutých pokladech, hledám kousky ze skla, kamene a kovu.

Tyhle nádherné věci u mě nekončí jako trofeje z cest na "chlubící" poličce. Reinkarnuji je do dalšího života, jiné formy bytí - do života spojeného s ručně soustruženým dřevem.

Z principu věci to nikdy nebude sériová výroba. Vznikne jen pár unikátních kousků. Někdy jen jeden jediný, který zbyl a metaforicky "čekal právě na mě". Je to povznášející a současně zavazující. A právě o to víc přemýšlím o dalším využití a přidané hodnotě. Dám do toho mnohem víc energie (a hlavně srdce), než jen u stroje, kde jsi už dávno přestal počítat vyrobené kusy.

Skleněný kabošon stráží šperkovnici

Takhle jsem získal skleněný kabošon s heliotrope matnou úpravou z limitované edice malé sklářské dílny. Lámal jsem si hlavu, kde by mu bylo dobře a kde by opět zazářil. Přišlo to samo. V noci, jako většina kreativních nápadů. Proto mám u postele tužku a kus papíru, kam si musím okamžitě napsat myšlenku, která mě vzbudí. Ráno by už byla pryč. Kabošon jsem zapustil do víčka dubové šperkovnice. Ručně opracované minimalistické linie ušlechtilého dubového dřeva si o to hlasitě říkaly. Kabošon je ve svém novém životě optickým středobodem krásné dózy. Mám z toho spojení obrovskou radost.

Javorový spouštěč vůně a klidu

Tyhle nádherné kovové talířky jsem objevil tři. Slunce v kruhu. Usměvavé, s lidskou tváří - symbol řádu a přirozeného rytmu, který se neopírá o výkon, ale o návrat. Každý den znovu, bez spěchu. Vzal bych víc, ale nebyly. Nevadí... první z nich jsem oblékl do javorového kabátku a vyrobil stojánek na vonné tyčinky. 

Mám pečlivě schované další poklady, které čekají na to správné místo a na to správné dřevo. Japonskou minci. Mosaznou část prvorepublikového pečetidla. Kovový knoflík z pruské uniformy. Malinkou skleněnou misku bůhví odkud. Několik polodrahokamových oblázků z náhrdelníku. Kousky pravé perleti, ...

A zítra, nebo pozítří, určitě objevím další kousek, který potřebuje dřevěné objetí..., ale i to moje.