Intoxikace Japonskem

Je večer před odletem. Máme sbaleno – každý rozumných 11 kilo plus příruční zavazadla s elektronikou, powerbankou, baterkami, kabely, redukcemi… prostě vším, bez čeho se v digitálním světě neobejdeš.

Opět s sebou bereme osvědčené fotografické kombo – barevnou zrcadlovku a černobílou Leicu. Jen tentokrát máme rozdělené role: Hanka fotí na barvu a já si budu užívat Japonsko černobíle (sakury už stejně odkvetly). Po loňských zkušenostech ze Států si to rychlé přehazování foťáků rád odpustím. Na černobílou se prostě musíš naladit a jinak zkalibrovat mozek.

Když na to během roku není čas, týden před odletem to nedoženeš

Ale zkusíš to. :) A tak jsem za posledních pár dní načetl a nakoukal tolik japonského materiálu, že se mi z toho asi zvětšila hlava – a mám pocit, že už jsem v Japonsku vlastně byl.

A protože šestnáct hodin letu je děsivých i tady, od stolu v obýváku, nasysloval jsem do iPadu dalších skoro dvacet hodin japonských podcastů. Cestování, historie, kultura… všechno, co jsem našel a co mi pomůže přečkat cestu.

Takže ano. Cítím se mírně intoxikován.