Jak vzniká harmonie mezi dřevem a sklem?

Necháš oběma materiálům prostor. Je to jako muž a žena. Každý chce své...

Sklo je velmi tvrdý, ale současně křehký materiál (už v něm poznáváš ženu?). Hrubou silou si ho nepodrobíš. Kladivem si možná po několika nezdarech ulevíš, ale nevyhraješ. Cesta k ovládnutí skla je ušlechtilejší - skrze diamant, mnohonásobně tvrdší nástroj, který svíráš jemně, s citem v "sametové rukavici". Jen tak důstojnost skla neutrpí a samo se ti poddá.

Sklo je vedle dřeva další nádherný přírodní materiál. Bez dechu a s pokorou pootvírám dveře do jeho dekorativních možností. Leptání, broušení, pískování,... Aplikované vzory jemně splývají - matný leptaný/pískovaný povrch střídá lesklý. Design, který ožívá v odrazech světla.

Nejprve se ale sklo musíš naučit řezat - a to tam, kde chceš ty, a ne, kde chce sklo. Řezačka z Aliexpressu mě rozesmála poprvé, když jsem kousky tenkého plechu vybalil z krabice, podruhé, když jsem se pokoušel udělat po obvodu skla řez tak, aby se potkal začátek s koncem a potřetí a naposledy, když jsem ji s velkou úlevou odsunul do police v garáži (neměl jsem to srdce ji vyhodit hned). Nemá někdo zájem o řezačku?

Po překonání problému čistého, rovnoměrného řezu diamantem, okamžitě vyvstal problém další. Opakovaným střídáním teplot by mělo dojít k puknutí skla právě v lince řezu.

Horká voda střídá ledovou, několikrát po sobě. Popálenými prsty svírám nad dřezem láhev a pak lup a prasklo to úplně jinde! A na YouTube to vždy vyšlo! Jedna láhev, druhá láhev, třetí, čtvrtá, pátá... Zásoby se tenčí a já doufám, že další sběr lahví na řez ze mě neudělá alkoholika. Když se to doslechli kamarádi na Facebooku, okamžitě se nabídli, že mi zajistí přísun prázdných lahví. Obětovat se pro dobrou věc - od toho máš přeci kamarády. Anebo jen potřebovali doma obhájit zvýšenou spotřebu?

Další pokusy o vytvoření tepelného pnutí a tolik očekávaného oddělení skla v místě řezu, byly povýšeny z úrovně základní školy na úroveň gymnazijní - zahříváním tenkým plynovým hořákem za současného rotování láhve na otočném stojanu na dorty. Z druhé várky prázdných lahví se podařilo získat několik použitelných kusů, ale úspěšnost byla stále trapně nízká.

Až vysokoškolský majstrštych použitím vodní pily s diamantovým kotoučem zvedl úspěšnost řezání skla na úctyhodných 90%! Takže by se konečně dalo říct: "Co si vypiju, to si i uříznu".

Další opracování místa řezu probíhá na vodní brusce, kterou se brousí a leští polodrahokamy. Profíci mají velké vodní brusky s kovovou deskou na kterou nanášejí pemzu. - jemný brusný prášek. My, poloamatéři máme diamantové kotoučky z Aliexpressu. Ty se osvědčily překvapivě mnohem lépe, než řezačka skla (nemá někdo zájem o řezačku?). Všude kolem stříká voda, tak je nejlepší brousit v létě venku na zahradě. Doporučuji nabrousit si co nejvíce skla v létě, kdy je voda příjemným osvěžením. Jednou, když mi došly zásoby, jsem brousil i na podzim, ale to bylo jen jednou a na dlouhou dobu i naposled. Promočený a se zmrzlými prsty, jsem si to moc neužil, ostatně ani tu týmu co jsem doslat po třech dnech.

Takže když se práce se sklem nachýlí ke konci, nastane čas ho seznámit se dřevem. Najít skleněné nevěstě vhodného ženicha. Aby se vzájemně doplňovali a výsledek byl vyvážený. Sklo je čistota, lehkost, půvab, průzračnost. Dřevo je charakter, kresba a dominance.

Čiré sklo mohu spojit s výraznějším dřevem, kresbou i barvou. Barvené sklo "výrazná nevěsta", už by měla mít po bodu klidnějšího jasanového nebo javorového ženicha - nekontrastní dřevo. Jen tak jim to bude spolu klapat.

Ponořit se do dřevníku, nahmatat kus dřeva, porovnat, podumat... a znovu a znovu, dokud nevylovím ten správný. Zpět k soustruhu. Měřím, řežu, soustružím, znovu měřím, brousím, leštím, ...vyrábím ženicha na míru.

A když vše dobře dopadne, obě části do sebe zapadnou a splynou v jeden kus. Jako by to bylo odjakživa. Spojení na celý život. Není to nádherné?