Když houba čaruje a maluje

Spaltované dřevo

Víš, že tyhle krásné labyrinty, jejich nepravidelné linie a tmavé kontury, jsou ve skutečnosti teritoriální hranice nakreslené různými koloniemi hub, bránící takto své zdroje?

Často se při soustružení rozplývám nad "spaltovaným" dřevem, jehož nádherná kresba vzniká postupným prorůstáním dřeva houbami, které se jím živí. Nestane se to ale přes noc, ani za týden - houba nemá zuby a potřebuje čas. Na druhou stranu, když se houba do dřeva pustí, za nějakou dobu i to nejtvrdší dřevo v boji s bezzubou houbou prohraje - ztratí soudružnost a nenávratně se v přírodním koloběhu promění na živiny pro další hladovce.

Získat spaltované dřevo, které je stále ještě dostatečně pevné a vhodné pro soustružení, je vždy spíš trochu sázka do loterie.

Buď se ti náhodou mihne pod rukama třeba s přivezeným palivovým dřívím - to je jako najít poklad. Dřevo pečlivě prohlédneš, vyřežeš vhodné kousky a necháš je pomalu dosušit na soustružnickou vlhkost.

A nebo nebudeš spoléhat na náhodu lovců pokladů a rozhodneš se jít spaltování naproti přísně vědeckou cestou. Protože ono to půjde i doma na zahradě.

Vezmeš starý prádelní hrnec nebo vanu, naskládáš dovnitř dřevěné špalky, přidáš staré listí (aby to hezky tlelo) a zaleješ dešťovou vodu. A pak už jen přikryješ a budeš čekat na správný čas. Při vyvážené kombinaci vlhkosti, tepla a (ne)světla začne houba "kreslit" - vypouštět látky, kterými dřevo rozkládá a bere si z něj jednoduché živiny pro svůj růst.

Hlavně houbu zbytečně neruš a nechoď každý den zvedt víko a kontrolovat "jestli už je hotovo". Proces spaltování trvá měsíce, ...často i déle. Vše se točí kolem výše uvedené formule: teplo-vlhko-světlo. Sem tam, ale přeci jen opatrně nakoukni - aby houba nebyla rychlejší než ty a dřevo příliš nepoškodila.

Pokud jsi vše správně namíchal, vzbudil v houbě apetit, moc jí při hodování nerušil, najdeš po rozříznutí špalku výstavní kresbu matky přírody.

Pokud ne, zkus to znovu, ...a nebo, stejně jako já, si jen užívej nádhernou eufórii lovců pokladů nad spaltovaným dřevem, co ti náhodou zavadí o ruce.

P.S. Až v lese, při houbaření, narazíš na známou, jedlou hlívu ústřičnou, nech mi jich tam pár, aby mi do toho dřeva, na kterém rostou, něco hezkého nakreslily.