Končí dva týdny v říši pořádku a jemného šílenství

Jsme zpátky a nastal čas rozloučit se s Japonskem – skrze pár rychlých postřehů. Bylo to intenzivní, tak intenzivní, že některé zážitky potřebují pár dní v domácím prostředí, než se rozhodnu, co si o nich vlastně myslím. Snažím se v sobě co nejdéle udržet ten japonský vibe a psaním odkládám chvíli, kdy mě zas pohltí starosti všedních dnů. Už cítím, jak se od Japonska pomalu vzdalují i moje myšlenky.

Letem světem, pardon – Japonskem

1. Japonské vlaky, nejen Shinkansen, jsou na vteřinu přesné a k přesnosti donutí i tebe.

2. Ochutnat jedovatou fugu za to nestojí, naopak matcha latte, matcha zmrzlinu nebo Kobe steak – třikrát a hlasitě ano!

3. Pozor na bezkontaktní platby. S nahranou kartou v telefonu je občas problém, který vyřeší jen fyzická karta. Na trzích a v řadě restaurací pak jedině hotovost.

4. Na přechodech "cvrlikají ptáci". Na každém rohu jinak. Je to příjemnější, než naše agresivní pípání. Pomáhá to nevidomým se orientovat a mně se cítit jako v přírodě i uprostřed Tokia.

5. Všudypřítomné japonské fronty a naopak všude chybějící odpadkové koše mi lezou na nervy, i když chápu, proč se tak děje.

6. Celodenní jízdenky jsou tištěné na obyčejném papíře. Při každém vstupu a výstupu z metra je musíš nechat projet turniketem. Po několika jízdách a nošení v kapse se stávají lehce obnošené a pro turnikety špatně čitelné. Tak pozor, ať tvé celodenní předplatné neskončí už před obědem.

7. V autobusech a tramvajích je úplně jedno, kolik zastávek jedeš. Cena je stejná a platí se až při výstupu. Nesedej si úplně dozadu, východ je vpředu u řidiče :)

8. Bambusový "prales" v Kjótu: Hustý a těžko proniknutelný prales tvoří neskutečné množství turistů. Kdyby nebyly bambusy tak vysoké, přes ty davy je neuvidíš. Pokud nehodláš dorazit hooodně brzy ráno, klidně si tenhle zážitek nech ujít.

9. Haiku je japonská báseň. Musí mít jen tři řádky, nesmí se rýmovat a musí v ní být zmínka o ročním období. Mohl bych být japonský básník s evropskou ironií v duši!

10. Hirošima není vůbec smutné město s nálepkou "tragédie". Japonci nechtějí, aby Hirošima byla jen synonymem pro atomovou bombu a "muzeum bolesti". Veřejný obraz Hirošimy je často zjednodušený na historii z roku 1945, ale samotné město se z té tragédie nezhroutilo – naopak, vstalo z popela jako Fénix. Dnes je to moderní, živé a příjemné místo, které stojí za to navštívit.

11. Japonsko skutečně stárne. Na každém rohu stojí japonský důchodce, který neumí být doma a nic nedělat. V reflexní vestě a čepici řídí "plynulý" vjezd a výjezd z parkoviště nebo organizuje už tak zorganizovanou frontu. V malém městečku Nikkó, na silnici, kde nic nejezdilo, se nás jeden snažil zorganizovat a poslat o 100 metrů dál na přechod. Předstíral jsem, že nerozumím a přešel. Omlouvám se, ale bylo to silnější než já.

12. Tokio je to nejlepší město pro "street photography", co jsem dosud zažil. A úplně nejlepší je v noci. Touláš se volně ulicemi, nasáváš a zachytáváš pouliční život a nikdo se na tebe "nezlobí". Připadáš si, že jsi neviditelný. Nikdo se ti přímo do očí nepodívá – nemají to v morálním kodexu. A kdyby jim náhodou tvá fotografie nebyla po chuti, stejně ti to nepoví – opět to nemají v morálním kodexu :)

13. Zahlédl jsem bájnou Fuji. Japonci jí říkají "stydlivá hora", protože je většinu času schovaná v mracích. Mnoho lidí, co navštívilo Japonsko (i opakovaně) to štěstí nemělo. Tomuto zážitku bych dal nejspíš zlatou medaili, ale nemohu...

14. Zlatou medaili totiž vyhrávají japonské záchody! Nehovořím o čistotě – to je v Japonsku automatické. Hovořím o požitku vyhřívaného prkénka, doprovodné hudby a oplachování s nastavitelným tlakem.

---------

P.S. Tak možná někdy opět v Japonsku a raději na delší čas, než jen dva týdny.