Nepřenositelná zkušenost z tokijského metra

Tokijské metro není jen rozsáhlý dopravní systém, ale nepředatelná zkušenost a unikátní zážitek nejen pro dobrodruhy. Vtáhne tě do "města pod městem" – světa plného pořádku, přepravní efektivity a během ranní špičky i do rukou ošija, profesionálních tlačičů, kteří dokážou nemožné. Když už si myslíš, že se do přeplněného vozu nikdo další nevejde, oni – v bílých rukavičkách – vmáčknou ještě dalších patnáct lidí. Někdo to trefně popsal jako "živý tetris".

Videa tohohle fenoménu zaplavila YouTube, ale já to "štěstí" – vidět je naživo a být součástí jejich práce – neměl. Prý se to už moc neděje. Byla to hlavně éra 80. a 90. let, kdy za prací dojíždělo mnohem víc lidí z předměstí, bylo méně vagónů a metro jezdilo v delších intervalech. Škoda. Byla by to pěkná fotografie. :)

Tokijská podzemka je propojená s nadzemkou, příměstskými vlaky, rychlovlaky shinkansen, tramvajemi i automatickými jednokolejkami, které se řídí samy. Dohromady tvoří obrovský dopravní uzel, ve kterém je na první pohled nemožné se zorientovat. Ale nebyli by to Japonci, kdyby to celé nedávalo smysl.

Zpátky do podzemí

Tokijské metro má celkem 285 stanic – a každá má co nabídnout. Od minimalistické architektury ze skla a betonu, přes nekonečně dlouhé eskalátory, až po moderní nástěnné malby a futuristické osvětlení.

Shinjuku Station zní nevinně. Ve skutečnosti jde o vesmírnou stanici s 200 východy a 36 patry. Největší dopravní uzel na světě. Při hledání správného východu se smiř s tím, že tvůj život teď patří orientačním cedulím a mapkám v každém tunelu.

Tokyo Station má zase obrovské podzemní nákupní centrum přímo napojené na metro. Pokud máš hlad nebo potřebuješ nakoupit, podzemí ti nabídne nekonečné možnosti obchodů i restaurací. Kdyby ses ztratil, hlady tu neumřeš.

A do třetice – Shibuya Station. Futuristická džungle eskalátorů, neonů a skla, která tě vyvede ven na Shibuya Crossing – jeden z nejslavnějších a nejrušnějších přechodů na světě, přes který se prostě musíš projít tam i zpátky (a cestou pohladit psa Hačikó).

Ztratil ses nebo zamotal v podchodu?
Netušíš jak si v japonštinou popsaném automatu koupit lístek?

Z našeho hotelu bylo pohodlnější skočit do nadzemky (je rovněž součástí sítě metra) na stanici Shinagawa a po zelené Yamanote Line 5 stanic na Shibuya Station. Zbytek cesty chůzí s telefonem a Google maps v ruce.

Zatímco já soustředěně fotil lidské mraveniště na Shinagawa Station, Hanka vyrazila koupit lístky. A i když kolemjdoucí nebo personál nerozumí anglicky, v Tokiu platí nepsané pravidlo: pomoci cizinci je čestná mise. Počítej s tím, že tě někdo osobně vyvede ven z metra nebo naopak k automatu na lístky a společně lístky koupíte.

Lístek vsuneš do turniketu a na druhé straně ti vyjede. Hance vyjel, mě ne. Hmm, co teď? Snažit se dostat zpátky proti proudu davu, najít japonského anděla, co nám pomohl koupit lítky a svěřit mu novou záchrannopu misi? Ne, pokračujeme dál. Stejně by mě to ven nepustilo. Vyřešíme to u výstupu na Shibuya Station. Zavřít můžou, pustit musí :)

A tak se i stalo! Vyhnuli jsme se turniketům a zamířili přímo k dozorčímu orgánu. Ten sice můj lístek sice razantně vyžadoval, ale nerozuměl mi ani slovo a ani nechápal, proč Hanka mává svým lístkem. Patovou situaci pomohla vyřešit jiná, anglicky mluvící dvojice, s úplně stejným problémem.

(...a v této části historky se s Hankou zásadně rozcházíme)

V mé verzi jsme využili příležitost a rychle se vytratili, když na sebe druhá dvojice upoutala pozornost a stejně, jako my se snažila vysvětlit důvod, proč jeden z nich nemá lístek.

Hanka ve své verzi říká, že nás všechny normálně pustil.

Vyber si sám, která verze se ti víc líbí :)

Tam a zpátky po Shibuy scramble crossing

Přechod v Shibuyi je tzv. "scramble crossing", což znamená, že se v jednu chvíli zastaví veškerá doprava a ty můžeš přecházet ze všech směrů zároveň, včetně šikmých. V jednu chvíli se tu může sejít až 2 500 chodců!

Když na protější straně blikne "zelený panáček", odrazíš se od obrubníku a plaveš s davem.

Na půli cesty se vklíníš do protijdoucího proudu, chaos se zdvojnásobí a vznikne tokijská forma "organizovaného zmatku". Lidé přecházejí s mobilem nad hlavou a natáčejí videa, zastaví se na selfie nebo fotí ostatní. Influenceři z celého světa rychle postaví na zem připravený stativ a natáčí své komentáře. Za minutu je po všem.

Je to hra a atrakce, kterou místní policisté tiše tolerují. Mají pro to důvod – okolí přechodu je vybaveno desítkami kamer a senzory sledujícími veškerý pohyb. Jejich data se vyhodnocují a využívají pro urbanistické plánování a k testování AI řízení dopravy.

Dobíhá se na červenou (japonskou mentalitou nemyslitelné a neomluvitelné), auta se rozjíždějí pomalu, aby nepotkala nějakého opozdilce. A za pár minut nanovo. Dáváme to dvakrát tam i zpět. Pak se přesouváme do prvního patra Starbucks, kde s kelímkem matcha latte pozorujeme cvrkot z nadhledu. 

Dobití matcha energií vyrážíme ještě na dvě kola přes přechod – jen tak, pro radost, ...a pro fotku :)

Stanice metra mají styl

A vlastně nejen ty schované dole v metru. Taková Kyoto Station je 15-ti patrový architektonický zázrak pod velkou skleněnou střechou. Při prvním pohledu zapomeneš dýchat. Při hlubokém záklonu – aby ses rozhlédl po všech patrech, se ti zamotá hlava. A pokud se tu několikrát neztratíš a znovu nenajdeš, nevěřím, že jsi tu byl. Ale o tom, a třeba i o Osaka station až zase v jiném článku.

-----

P. S. Když nevíš — jdi s davem

V neznámých, ať už podzemních nebo nadzemních, stanicích platí jednoduché pravidlo: tokijský proud tě nese správně. Pokud se zastavíš, můžeš vyvolat menší chaos. Pokud se necháš unášet proudem, pravděpodobně skončíš tam, kde jsi měl být… nebo alespoň u stánku s matcha zmrzlinou. Což je taky výhra.