Pojďme se podívat do lípy

...ne do České Lípy, ale do české lípy. Dává to smysl?

Tenhle kus lípy je od kamaráda z Hřenska (stát lípa kousek dál, mohla už být německá). Volá mi a říká: "Soused kácí starou lípu, chceš kus? Asi za to bude chtít jednu mísu, co z ní pak vysoustružíš." A tak jsem kývnul (nepamatuji si, že bych někdy nekývl). O dvě hodiny později jsme už společně páčili z kufru jeho kombíka obrovský kus kmene.

Měl jsem ho rok uložený v celku, chráněný proti dešti a sněhu pod přístřeškem a když jsem do něj teď říznul, měl uvnitř 45% vlhkosti. To je skoro tolik, jako když zrovna strom pokácíš. Takže ztracený rok? Asi ne, …spíš jsem k té lípě musel dozrát já.

Lipa je (ne)jen pro řezbáře

Měkké, ale zároveň pevné dřevo lípy milují řezbáři. Je poddajnější a hezky se "krájí" i napříč léty. Je to náš národní strom a já si říkám, jestli se v něm tak trochu my Češi nevidíme - tvárnější, poddajnější, ale v jádru s dobrou duší.

Já mám rád na soustružení hodně tvrdé dřeviny a proto se mi do lípy moc nechtělo. Až teď - chtěl jsem vidět kresbu a porovnat ji se dřevy, které mi prošly rukama. A jako vždy mě i toto dřevo překvapilo. Kde se vzala uvnitř kmene kůra? Možná to byla větev, kterou kmen obrostl a zcela pohltil, možná to bylo dvojče stromu, které zůstalo nevyvinuté a zapouzdřené uvnitř silnějšího sourozence…

Má někdo podobné zkušenosti a dokážete to vysvětlit lépe než já? Ať se stalo cokoli, mám na dvou středových fošnách umělecké dílo a budu muset zvážit, jak ho citlivě zapracovat do finálních výrobků.

Ostatně, mám na to dva až tři roky, než dřevo vyschne :)