Punky wood, dřevo s duší punkera

Když se řekne punk, většina z nás si představí zelený číro na hlavě, koženou bundu a tříakordový nářez ze zaprášeného komba.

Jenže u mě v dílně je to trochu jinak – trochu tišší, ale o to zajímavější. Místo elektrické kytary bzučí soustruh, místo skákání do davu lítají piliny. Hvězdou je tu dřevo, které si prošlo tvrdou školou života – trochu unavené, trochu potrhané… ale stále divoké. Říká se mu "punky wood" – a já ho miluju.

Co je punky wood?

Punky wood není druh dřeva – je to stav mysli (a dřevního vlákna). Nese si na těle nějakou tu prasklinu nebo dutinu, napadla ho houba, načalo ho počasí, obrousil ho čas.
Pro průmyslový dřevařský svět je to odpad. My kreativci a věční snílci v něm ale vidíme blikat světýlko rebelie. Je to dřevo, které se nevzdalo. Prostě punk.

Punk v dílně

Když vezmeš kus punky wood do ruky, nikdy nevíš, co z něj vyleze. Může se rozpadnout hned. Nebo vydrží až do finále a překvapí kresbou a kontrastem, který bys na zdravém dřevě nikdy nenašel. Každý kus je jako živý – s náladami, vrtochy a občasným vzdorem.

Práce s punky wood je takové dřevěné léčení. Musíš být citlivý, trpělivý – a občas dřevo trochu "usměrnit": měkké části zpevnit a stabilizovat, praskliny a dutiny alespoň v začátku zafixovat tejpou a všechna ostrá dláta znovu přebrousit do "žiletky".


Pak už jen nasadit jemné chirurgické ruce, snížit otáčky soustruhu… a hlavně nestát v případné dráze letu.

Proč to dělám?

Protože mám rád dřevo s chybami. S duší. Protože mě baví zachraňovat kousky, které jiní hází do ohně. Protože věřím, že právě tahle dřeva mají v sobě zvláštní klid a něco opravdového – v textuře, barvách i historii. Jsou upřímná.

A protože – přiznejme si – je to větší punk než dělat stále dokola to samé.

----------

Punk is not dead. Ani dřevo.