Ráno tam určitě nikdo nebude

Přejezd ze státu do státu není výrazná změna. Jen cedule u silnice a nic víc. Při troše nepozornosti si jí ani nevšimneš. Což se nám ostatně stalo při přejezdu z Arizony do Utahu. Navigátorka kouká do tabletu a říká: "My už jsme v Utahu? Vždyť jsme chtěli zastavit a udělat si fotku!".

Tak jsme to otočili a když nás po chvíli přivítala znovu Arizona, na protější straně stála i naše cedule Utah. U těch cedulí se fotí lidé často. Museli jsme počkat, až se vyfotí rodinka z auta, co zastavilo před námi.

Ještě frekventovanější je Forest Gump Point - místo, kde ve filmu Forest přestane běžet, zastaví uprostřed silnice a řekne: "Jsem hrozně unavený. Asi půjdu domů". Zde, uprostřed dlouhé rovné silnice mizící k úpatí Monument Valley, se střídají lidé. Fotí se ve stoje, v sedě, zepředu, zezadu. Po vzoru Foresta, přibíhají, zastavují, obracejí se zpět a odcházejí. Jsou vybavení rekvizitami, vlajkami a fotografiemi. Čekají, až nepojede žádné auto nebo alespoň nebude tak blízko. Rychle se vyfotit. U kraje silnice čeká řada dalších!

Chvíli jsme stáli opodál, celé dění sledovali a doufali, že jsme chytli jen nějakou špičku a že se to za chvilku zklidní. Opak byl pravdou. Dokonce jsme po chvíli měli pocit, že zastavuje víc lidí, než odjíždí.

Nevadí, přespáváme dnes v Mexico Hat, jen patnáct kilometrů odsud. Přijedeme sem ještě jednou navečer. Stejně je teď "blbý světlo"a západ slunce bude dokonalý.

O pár hodin později na stejném místě, stejný počet jiných lidí! Slunce navíc zapadalo za Monument Valley, které bylo díky tomu tmavé a nevýrazné. Špatný nápad.

Někdo jiný by to vzdal, ale my jsme vymysleli další plán - východ slunce. Přivstaneme si a na šestou budeme na místě. Ranní slunce prokreslí celou scenérii, …a hlavně - další blázen, co by kvůli fotce vstával, už v dojezdovém okolí Moment Valley zcela jistě není.

A byl. Dokonce ve stejném hotýlku. Holčičí trio se stejným nápadem. Dorazily o pět minut za námi. Skupinu pěti bláznů doplnily ještě další dvě auta, která zaparkovala opodál. Tiše, ve tmě jsme po sobě pokukovali a čekali, až na horizontu vyjde slunce. Věřím, že jsme se všichni společně modlili, aby už nikdo další neměl stejný nápad.

Slunce se konečně vyhouplo, vykreslilo oblohu a část svých paprků poslalo i do rudých skal Monument Valey. Nám se to konečně - napotřetí podařilo a když začala najíždět další auta a slunce bylo příliš vysoko, my už mířili domů, na snídani a pak dál za dalšími fotografickými výzvami :)