Tak si přivstaneme

Tahle věta, respektive její následky mě poslední dny už trochu zmáhají. Ale ať se sebevíc přemáháme, vždy jí někdo znás znovu vysloví.

Poprvé tuším, zazněla večer před odjezdem na road trip. Auto čerstvě z půjčovny, najeto přibližně deset kilometrů. Říkám: "Tak si ráno přivstaneme, abychom projeli městem, ještě než začne hustý provoz. Za městem už bude klid a čas se lépe zkamarádit s autem a místními pravidly."

Podruhé padla věta v autě o několik hodin později, když jsme rozebírali nabitý harmonogram na další den. "Tak si prostě přivstaneme, …byla by velká škoda nezastavit u Continental Divide - na místě, které svislou čarou rozděluje americký kontinent. Když zaprší vlevo od čáry, voda odteče do Tichého oceánu. Naopak veškerá voda, co spadne vpravo od čáry, skončí v Atlantickm oceánu. Není to kouzelně?

Nesmíme vynechat ani Petrified Forest se zkamenělými stromy a bez zastávky na hudebně proslaveném rohu ve Winslow a u ikonického billboardu s králíkem "Here it is" bych byl až do konce života nešťastný,…tak si přivstaneme!"

Do národního parku vyrazíš přes poledne jen jednou a pak si to budeš už navždy pamatovat. Nesnesitelné vedro, žádný stín a spousta lidí, kterým to zázračně nevadí. "Tak si přivstaneme a vjedeme dovnitř brzy ráno."

Monument Valley otvírá bránu v osm a zatímco ostatní snídají a dopíjejí kafe, ty můžeš mít volné cesty a všechny monumenty jen pro sebe. "Tak si přivstaneme…"

Polední slunce, kromě toho, že sakra pálí, je na nic i při focení. Ale to ranní slunce, co se do skal opírá bokem a plasticky vykresluje všechny nerovnosti…"dobře, tak si přivstaneme."

Nevzpomínám si na jediný den, kdybychom si nepřivstali. Jenže si ani nevpomínám na den, kdy bych si šel dřív lehnout. Je potřeba zazálohovat fotky, dobít baterky, zarezervovat hotel na další noc a sem tam vyprat, dopsat deník a napsat článek na blog :)

Zítra nás čeká dlouhá cesta z Colorada zpět na území Nového Mexika. Takže si přivstaneme…