Vlaková krabička, co tě dojme víc než výhled z okna

...ještě není úplný konec japonských příběhů. Vzpomněl jsem si na ekibeny – vlakové krabičky. Jsou nedílnou součástí Japonska stejně jako matcha a shinkansen. Byla by škoda je opominout.

Do odjezdu našeho vlaku do Hirošimy zbývá ještě půl hodiny. Jsme tu brzy – Shinkansen na nikoho nečeká! Spolu s ostatními cestujícími Japonci ještě musíme koupit "ekiben" – tak vzhůru do nádražní prodejny.

Co je to ekiben?

Slovo "ekiben" vzniklo spojením slov "eki" (nádraží) a "bento" (jídlo v krabičce). Jde o hotové jídlo určené ke konzumaci ve vlaku – ale pozor, nečekej gumovou bagetu nebo sushi z benzinky. Každý ekiben je malý estetický zážitek a cestovatelská povinnost vyzkoušet ho.

800 kilometrů do Hirošimy trvá něco přes tři hodiny. Polovinu cesty máme za sebou, vlak ujíždí japonskou rychlostí japonskou krajinou a my se čím dál víc než z okénka, díváme na ekibeny před sebou. Ano, je čas krabičky otevřít.

Ekiben estetika

Opatrně rozbaluji dokonale zabalenou krabičku. Složitě poskládaný obal, stužka, tradiční japonské obrázky, bambusové listy… Obsah? Rozdělený v přihrádkách s chirurgickou přesností. Rýže, něco zeleného, něco hnědého a něco, co vypadá jako na plátky nařezaný malý mozek. I přesto, že na některé věci koukám s absolutní nedůvěrou a nehodlám se jich vůbec dotknout, vše je krásně sladěné, nic neteče ani nesmrdí. Ani ten mozek. Hanka mě uklidňuje, že je to spíš houba nebo uvařený zázvor, ale jistá si není.

V Japonsku je jídlo ve veřejné dopravě stále jemné tabu – ale když už jíš, tak decentně a bez obtěžování okolí nepříjemnými pachy.

Japonci si ekiben fotí, hodnotí, sbírají obaly. Mám pocit, že někteří cestují vlakem jen proto, aby si koupili ekiben. Tomu říkám důvod k procestování Japonska.

Za chvíli přijíždíme do Hirošimy. Snědl jsem necelou třetinu z nabídky mé krabičky. Kromě těch divných věcí za to mohou i hůlky, kterými mi to fakt nejde. Možná jsem měl krabičku otevřít hned, jakmile jsme se rozjeli.

Vystupovat!

---------

P.S. Japonský smysl pro pořádek a čistotu vedl až k tomu, že tady nekoupíš žvýkačky. Vážně. Nejsou. A žvýkat na veřejnosti je nepřijatelné. Výhoda? Nikdy tě nepřepadne ten mrazivý moment, kdy se nehtem omylem zaboříš do něčeho pod opěrkou sedačky – a tvůj mozek si odmítne připustit, že to byla něčí žvýkačka. Japonský pořádek má své kouzlo.