Blog

Jsme opravdu ve Spojených státech amerických? Neuchvácen a tudíž ani nepolíben španělštinou, znám jen pár praktických slov z našich cest. Na vrcholku této tristně malé hromádky stojí "pollo" - kuře. Jedno slovo, sto způsobů a pokud prošlo tepelnou úpravou, byl to bezpečný způsob stravování na cestě Venezuelou, ať už ve městech nebo skromných...

Když se řekne Adobe a adobe, rozdíl neslyšíš. Vidíš ho až ve velikosti prvního písmene.

Spára, prasklina, zarostlá kůra, vypadlý suk, cestičky po červotoči, ...tohle vše se standardně, u sériové výroby, považuje za vady dřeva. U ručního soustružení je to naopak krásná anomálie, která dodává dřevu charakter a jedinečnost.

Tento článek je tak trochu o radách z druhé ruky, pošetilých plánech, úvahách a rozhodnutích - tady od břevnovského stolu.

Udělal jsem pokus a v rámci "oťukávání se" s umělou inteligencí jsem požádal, aby mi vygenerovala úvodní obrázek k tomuto článku. Buď už je tak pokročilá, že má implementovaný i smysl pro humor nebo si opravdu myslí, že se dřevo bělí stejně jako prádlo - na šňůře, na sluníčku. A tak mě alespoň inspirovala k názvu článku :)

Cestování s fotografem je jiné ve všech směrech. Tahá spoustu zbytečných krámů, zastavuje tam, kdy by se mělo jít a naopak nutně potřebuje jít, když by se mělo odpočívat nebo dokonce jíst! A taky toho moc nenamluví, ...a když, tak si mluví jen pro sebe. Obchody se suvenýry, kavárny a všechny ty požitky, co si každý normální člověk při cestování...

...ne do České Lípy, ale do české lípy. Dává to smysl?

Spontální rozhodnutí jsou nejlepší rozhodnutí. A nejinak tomu je i s cestou do Nového Mexika. Původně jsme totiž plánovali další cestu do Keni, spolu se svými keňskými znamými Judith a Phanuelem, co žijí zde v Čechách. Ale s Hančinnou bolavou patou, která se stále ozývá coby postcovidový následek, by to bylo jen velké cestovatelské trápení. Takže...

`To je rada, co? V době, kdy je čas přepočítávaný na peníze více než kdy jindy a pomalý rovná se neefektivní a prodělečný. Ale když tuhle větu občas přijmeš, pomůže ti se na chvilku zastavit a nadechnout nebo alespoň zpomalit a lépe vnímat čas strávený ve společnosti tak krásného a ušlechtilého materiálu, jako je dřevo.

Každou věc, vázu, mísu, hodiny,... vše co vyrobím, podepisuji tradičním způsobem, jak to dělávali staří mistři – nad ohněm rozpáleným železem, vedeným od srdce přímo do dřeva. Jemně se dotknu, s rozvahou zatlačím, a sleduji, jak se lehce zakouří. V ten moment se do dřeva vypálí nejen můj monogram, ale i má hrdost.

Dřevo je zázračný materiál. Nenajdeš druhý stejný kus. Každý má svou osobitou kresbu a své specifické anomálie. Z tvůrčího pohledu je to skvělá věc - pracuješ s jedinečným materiálem. Pokaždé je jiný. A pokud navíc pracuješ rukama, nikdy neuděláš druhou věc naprosto stejně. To dělají jen stroje. Zanecháváš za sebou krásné lidské odchylky - stopy po...

Na pustém ostrově by mi stačil východ a západ slunce za horizontem. To mezitím by byl jen den nebo noc, světlo nebo tma. Jednoduché, jako život na prázdném ostrově. Ale jsme lidé, v klidu dlouho nevydržíme a tak přemýšlíme a plánujeme a realizujeme...

Víš, že tyhle krásné labyrinty, jejich nepravidelné linie a tmavé kontury, jsou ve skutečnosti teritoriální hranice nakreslené různými koloniemi hub, bránící takto své zdroje?

Když tvoříš celý život v digitálním světě (grafický design, fotografie, video,...), přijde moment, a je to asi i věkem, kdy si uvědomíš, že se ochuzuješ o další smyslové vjemy jako dotek nebo vůně fyzického materiálu. Navíc v tobě stále častěji hloubá červíček, jestli by jsi to vůbec rukama uměl.