Blog

Rád se toulám po zapadlých obchůdcích, bazarech a všemožných vetešnictvích. Na cestách v cizině vždy zabloudím na místní tržiště nebo do malých antique obchůdků. Je to součást procesu a jedna z tichých a krásných etap kreativního tvoření. Dívám se po zapomenutých pokladech, hledám kousky ze skla, kamene a kovu.

Pro každého je léto jiné. Někdo uteče z vedra ještě do většího vedra. Jiný v lehátku horečně dohání deficit nepřečtených knih a každý den odškrtává ze seznamu, který se mu během roku nahromadil.

...ještě není úplný konec japonských příběhů. Vzpomněl jsem si na ekibeny – vlakové krabičky. Jsou nedílnou součástí Japonska stejně jako matcha a shinkansen. Byla by škoda je opominout.

Jsme zpátky a nastal čas rozloučit se s Japonskem – skrze pár rychlých postřehů. Bylo to intenzivní, tak intenzivní, že některé zážitky potřebují pár dní v domácím prostředí, než se rozhodnu, co si o nich vlastně myslím. Snažím se v sobě co nejdéle udržet ten japonský vibe a psaním odkládám chvíli, kdy mě zas pohltí starosti všedních dnů. Už cítím,...

Zapomeň na kafe. Jsi přece v Japonsku! Tady je kafe stejně na prd. Dej si matchu – kofeinový nakopávák běsnícího samuraje.

Když řekneš Japonsko, hned druhé slovo, které si s ním spojíš, je gejša. Svět japonských gejš je pro nás trvale záhadný a pokroucený mýty, od kterých se neumíme (a nebo spíš nechceme) odprostit.

K fenoménu frontujících Japonců bych se teď rád vrátil podrobněji a vypsal se i z několika nepochopitelných zážitků. Fronta na recepci, fronta na výtah (schody, které by odlehčily jsou zamčené), fronta na snídani, fronta na lístky, fronta u turniketů, fronta do vagonu, fronta z vagonu, fronta u výstupu, ... mám pokračovat?

Děsit Japonce si mohou dovolit jen oblíbené srnky a jelínci sika. Ale o nich bude jiný článek. Dostal jsem totiž otázku: "Jsou Japonci opravdu tak odlišní, jak se o nich píše?"

Procházíme Kuromon Ichiba – tradičním krytým trhem v centru Osaky, jen pár minut od známé čtvrti Dōtonbori. Místní mu říkají "kuchyně Osaky", protože tu nakupují čerstvé suroviny pro restaurace i domů. Ryby, chobotnice, sépie, krabi, ježovky, mořští šneci... polovinu té mořské havěti neumím ani pojmenovat.

Tokijské metro není jen rozsáhlý dopravní systém, ale nepředatelná zkušenost a unikátní zážitek nejen pro dobrodruhy. Vtáhne tě do "města pod městem" – světa plného pořádku, přepravní efektivity a během ranní špičky i do rukou ošija, profesionálních tlačičů, kteří dokážou nemožné. Když už si myslíš, že se do přeplněného vozu nikdo další nevejde,...

Když se řekne "policie", vzpomenu si na americké policajty v Utahu – statné ozbrojené chlapy v uniformě, neprůstřelné vestě a slunečních brýlích, vždy poblíž svého policejního auta. Nekompromisní, bez úsměvu, nereagující na mé pokusy o vtip nebo jakoukoli snahu se spřátelit.

Japonskému Shinkansenu se kvůli jeho tvaru a rychlosti říká "bullet train". Můžeme to volně přeložit jako střela nebo kulka. A to nejen kvůli rychlosti, ale i tvaru jeho zaobleného nosu (důležitého pro aerodynamiku), který kulku nápadně připomíná. Dangan Ressha" mu začali říkat Japonci už od samého začátku v roce 1964. Futuristický rychlovlak...

Veřejné toalety v Japonsku je legendární téma, které si zaslouží samostatný článek. Vlastně by se nechala sestavit i zajímavá turistická trasa po tokijských záchodech. V roce 2020 v Tokiu vznikl projekt "The Tokyo Toilet", kde slavní designeři navrhli veřejné toalety jako originální umělecká díla, která přizpůsobili místu, kde se nachází.

Po 16 hodinách v sedačce letadla a 4 hodinách v sedačce na letišti v Tchai-pej na Tchaj-wanu konečně přistáváme 60 kilometů východně od Tokia na mezinárodním letišti Narita.

Je večer před odletem. Máme sbaleno – každý rozumných 11 kilo plus příruční zavazadla s elektronikou, powerbankou, baterkami, kabely, redukcemi… prostě vším, bez čeho se v digitálním světě neobejdeš.

Černé kočky nosí Japoncům štěstí

Když se řekne punk, většina z nás si představí zelený číro na hlavě, koženou bundu a tříakordový nářez ze zaprášeného komba.

Má kreativní mysl přeskakuje mezi soustružnickými projekty a stále přichází s novými nápady. Jeden by řekl: "věnoval jsi tomu tolik času, prošlapal tolik slepých cestiček, investoval čas i peníze a když už jsi to konečně dotáhl k naprosté dokonalosti, jdeš jinam?"

Mám známého hajného tady na Kokořínsku. Sem tam zavolá a řekne třeba: "chceš americký ořech"?

Když si najdeš a doslovně přeložíš japonský výraz zakka (雑貨), dostaneš "různé věcí", ale, ve strojovém překladu ztracený, pravý smysl a vyjádření je "radost z každodenních věcí". Zakka znamená žít a radovat se z každodenních, estetických hodnotných a současně funkčních věcí, které tě obklopují a které sis pečlivě vybral, aby s tebou sdílely a...

Roubené stavby mají historii sahající daleko do středověku. Dřevo bylo vždy dostupný a skvělý izolační materiál - a lesy tu jsou, kam jen dohlédneš.

Houba se do jabloňového dřeva už hodně zakousla a kompletně ho překreslila. Po svém, divoce, ...nádherně.

Ačkoliv je to možná první myšlenka, co se ti prožene hlavou. My jsme však designéři a na kov se díváme jako na kreativní a estetický doplněk dřeva. Proto nechme tuto myšlenku opustit naši hlavu a chytněme až tu druhou - tu co začne kreativně rozvíjet možnosti takzvaných "metal inlays".

Necháš oběma materiálům prostor. Je to jako muž a žena. Každý chce své...

Tuhle větu říkal jeden starý truhlář na penzi. Děda vtipálek pokaždé za větou udělal dlouhou dramatickou pauzu, jednou rukou vytáhl pomačkanou krabičku cigaret z kapsy montérek, našpulenými rty vylovil startku bez filtru a druhou rukou hledal v protější kapse zapalovač. Během těch dlouhých vteřin si poťouchle vychutnával můj vyděšený výraz. A když...

Byla to jízda, bylo to intenzivní, bylo to nádherné. Ale vše jednou končí a to je vlastně dobře. Protože se uvolňí místo pro nové cesty, nové zážitky a nové články.

Vidíš jen úzkou štěrbinu ve skále a podle snadno přehlédnutelného vstupu nečekáš nic zvláštního. Rudý pískovec už znáš z Monument Valley a dalších míst. Tak proč se sem, do tohoto, na první pohled prázdného místa, trmácí v terénních autech, pouštním pískem zaprášení a dunami naklepaní lidé? Proč je Antelope Canyon jedním z nejfotografovanějších...

Člověk při pohledu na zkamenělé stromy v arizonském národním parku Petrified Forest zkamení úžasem. Obrovské špalky - obří krystaly třpytícího se dřeva na ploše přes 300 čtverečných kilometrů ale nezkameněly úžasem, nýbrž procesem zvaným petrifikace.

Zdá se to být naprosto jednoduché řešení a když to funguje i v Africe, není důvod se jakkoliv znepokojovat. Řeč je o SIMkách.

Seligman je malé venkovské městečko v západní Arizoně, vlastně jen shluk drobných domků roztroušených podél silnice. Leží osamocené mimo hlavní dálniční tah. 456 obyvatel podle Wikipedie, jinak nic. Nic, kam až dohlédneš. Tak proč ho to nic dělá tak výjimečným?